Tréninkový deník 1. 11. 2009
Ahoj, tentokrát jsme v tréninku pokročili zas o něco dál. Protože je čím dál větší zima, nejprve jsme se trochu rozběhávali. Křížení (to běhání tam a zpátky a točení psa, obíhání předmětů) jsme dělali už dříve, takže ho znovu popisovat nebudu, viz 27. 9.. Těžší cvičení už je spojit takhle víc obíhání za sebou. Vedli jste si při tom skvěle, pokud tohle cvičení zadám i zkušenějším psovodům, bojují s tím mnohem více.
Vedení
Důležité zásady:
- ukazujte vždy rukou blíže psovi; pokud psa někam točíte, měníte ruku, kterou ukazujete (pokud pes skončí na vaší druhé straně, pak ta "druhá" ruka je vlastně vedoucí)
- pokud chcete psa stáhnout k sobě, měli byste mu ustoupit do strany, zavolat na něj jménem nebo "ke mně"
- abyste otočili psa okolo překážky k sobě nebo od sebe použijte stejný povel jako pro točení jen tak (left/right, zpět/toč, lim/ret), rukama psa navádějte, aby si povely spojil s oběhnutím překážky
- dávejte si pozor na to, jak jdou vaše nohy; pokud zastoupíte psovi cestu, nemusíte se divit, když pes oběhne překážku z druhé strany
- snažte se zkrátit otočku, rychle se zorientovat a pak vyběhnout k další překážce
Frontcross (točení se před psem čelem k němu) patří co se týče orientace k nejtěžším otočkám. Přesto a právě proto s ním začínám, protože kdo se naučí jednodušší typy točení, pak má s tímhle mnohem větší problémy. Přeji hodně štěstí v případném domácím procvičování.
Skákání
Každý jste měli možnost procvičovat se psy skákání na jedné překážce. Co jsem se dívala, tak všichni mají moc pěkný skok, i Fany, přestože někteří JRTi, které znám, mají se skákáním trochu potíže. Psi mladší než jeden rok by neměli skákat moc vysoko, ideálně by výška tyčky měla být maximálně na úrovni zápěstí (psi do devíti měsíců) nebo lokte (do 14ti měsíců) psa. U tak nízkého skoku je ovšem občas problém tom, že si pes tyčky nevšímá a omylem ji shodí nebo na ní dokonce šlápne. Pokud se to naučí dělat úmyslně, může z toho vzniknout ošklivý zlozvyk, kdy pes bude tyčky shazovat (na závodech to je posuzováno jako chyba). Máte pak buď možnost počkat s nácvikem skákání, než pes dospěje, abyste mohli dát tyčku býše, nebo psa více upozornit na fakt, že má něco pod nohama. Správně jste cvičili to, že jste stáli buď bokem nebo čelem k překážce a nechali psa, ať skáče sám, pokud totiž budete utíkat nebo mávat rukou nebo psovi ukazovat pamlsek nebo hračku, budete pozornost, kterou musí věnovat skoku, srthávat na sebe a rušit ho tak v úkolu, který skokovka představuje. Pes si bude muset časem na váš pohyb zvyknout, ale je lepší ho nejprve naučit dobře samostatně skákat a na vedení zvykat mimo překážky (například právě při obíhání stromů), než obojí postupně spojíte dohromady. Berry je na borderku menší, ale přesto patří do nejvyšší kategorie, takže musí skákat překážky vysoké 55 - 65 cm. Má trochu obtíže najít dost síly pro tak vysoký skok, ale myslím si, že s trochou tréninku se do toho také dostane.
Příště začneme na skokovkách procvičovat těsné točení. Většině psů nedělá problémy natáhnout krok a skočit si rovně a daleko, ale pak bojují s tím, když se po nich chce krátký skok a točení, takže je lepší začínat s tím, aby si pes osvojil dobrou práci svalů.
Tunely
Potom jsme spojili vedení na tunelech. Jenom aby si psi oživili rychlé běhání, tak jsme je vypustili skrz rovný tunel za odměnami v misce. Poté jsme začínali na zatočeném tunelu a úkolem bylo psa následně stáhnout do rovného tunelu, aniž by ho minul. Mladý pes má totiž občas tendence vyběhnout tak rychle, že ani nestihne do druhého tunelu zatočit. Jednou z variant, jak psovi pomoci oblouk zkrátit a tunel snáze trefit, je za výběhem z tunelu udělat frontcross (otočka na čelo). Tím psovi vykrejete prázdný prostor a přímo ho navedete do tunelu. Důležité je sledovat psa po výběhu z tunelu a navázat s ním kontakt dříve, než se otočíte a rozeběhnete pryč. Pes by se neměl dostat nikdy psovodovi za záda, stále musíte psa očima sledovat, výrazně na něj zavolat, ukázat mu, u které ruky vám má běžet. Miska s odměnou v cíli slouží k tomu, aby pes nesledoval jen vás (pokud si více všímá vaší ruky s pamlsky, místo tunelu, pak ho mine).
Když se to psům podařilo, rozšířili jsme cvičení ještě o jeden tunel. Byla to příležitost procvičit i odložení, aby si mohl dát psovod náskok. I když pes ještě nevydrží zůstat odložený celou dobu, je potřeba se o něj i nadále pokoušet a trpělivě ho procvičovat. Pro účely samotného vedení mezi překážkami je možné, aby začátečnického psa na startu někdo přidržel.
Druhá skupina navázala sekvenci, ale rozšířili jsme si ji o skokovky. Aby ale psi úplně nezaháleli, sekvence začínala těsným točením okolo bočnice. Pro psa je snazší se soustředit na správný skok, pokud nemá ještě žádnou rychlost z běhu.
Ale když pez zvládne točení z klidu, není na škodu ho vyzkoušet i z rozběhu. Oblouk okolo bočnice #4 by přitom měl být opět co nejkratší.
Dalším z typů procvičování tešného točení je i točení okolo bočnice ven. Překážku #3 jsem přitom posunula blíž ostatním, aby pes po zatočení doleva mohl snáze naběhnout do tunelu. Jednou z variant, jak zkrátit oblouk po #2, je dát si náskok a ještě než se pes odrazí na dvojku, otočit se do frontcrossu a vyrazit k vnější bočnici #3. Čím kratší bude oblouk mezi #2 a #3, tím kratší bude i okolo bočnice #3. Aby se pes nenudil, je pak možné psa na závěrečné rovince protáhnout.
Na takových sekvencích je zřejmé, že správná technika skoku a na něm závislé efektivní točení. Samotné točení se dá dobře procvočivat jen na dvou skokovkách, které jsou postavené tak, že jejich vnitřní bočnice stojí v jedné linii a pes tak při těsném točení okolo vnitřních bočnic nabíhá na další skokovku přímo. Psovod se drží uvnitř kruhu a moc se nepohybuje, což dává psovi příležitost procvičovat si zatáčení bez tlaku pohybu psovoda. Je možné procvičovat i obíhání vnějších bočnic, kde sice pes dobře dopadá už nasměrovaný do zatáčky, ale šikmý skok může některým psům připadat obtížný.
Mnoho psů si není ve skákání spojeném s točením jisté a dělá tu chybu, že se neprve odrazí přímo přes skokovku a teprve poté točí, neumí si před odrazem srovnat skok a najít si správnou vedoucí nohu (v obloucích je vnitřní noha vždy vedoucí, "natahuje" se do dalšího kroku a může tak ovlivnit poloměr zatáčky). Výsledek je jednak pomalejší točení, delší zatáčka, nebo i zranění psa, pokud je klouzavý pohyb. Pokud tedy pes skáče příliš přímo, je potřeba mu pomoci s vysvětlením, jak se má na krok připravit. Protože psovi většinou nedělá problém přizpůsobit se výšce skoku, je možné výšku tyčky snížit až tam, kde se pes bude cítit v pohodě, začít cvičit na malé výšce a s roustoucím sebevědomím a sebejistoty psa tyčky zvyšovat.
Pokud se pes při cvičení obtížnějšího skákání třeba zasekne před překážkou, váhá před odrazem nebo dokonce skokovku vyhne nikdy ho nekárejte. Dělá to proto, že jste ho dostali do situace, která mu je z nějakého důvodu nepříjemná a chce z ní uniknout. Vaší prací tak bude najít něco, jak psa "dostat do pohody", aby byl v rozpoložení, kdy je schopný se učit nové věci. Jakmile zvládne něco jednoduššího, získá seběvědomí, a s odvahou se může vrhnout i na obtížnější věci.
Druhá skupina si ještě procvičila houpačku a slalom.
Vzhledem k brzkému stmívání možná bude nutné, dobu cvičení zkrátit, aby si druhá skupina taky zatrénovala. To s vámi kdyžtak proberu osobně. Zatím se mějte pěkně.